文本歌词

Vincent van Gogh (Vincent) - Pavel Bobek
Stále stejnou tmou
Svítí plátno bloudících
Malíř půlnoc kreslí smích
Ten obraz píseň zpívá pojednou
Stíny na kopcích
Ticho hnízd a moudrý sníh
Svál sem hřích všech dětských cích
V těch barvách které prosí tě pojď k nám
Já už vím a znám
Co jsi tenkrát toužil říct
A jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc
Však nebyl nikdo kdo by naslouchal
Snad dnes tu s tebou stál
Stále stejnou tmou
Stejné louky tu hoří dnes
Mrak je láká do nebes
Kde Vincentovy modré oči sní
Jak jen pozmění
Barvy žhnoucích slunečnic
Vítr v tváři má pár skic
To smýknul štětcem touhy van Gogh sám
Já už vím a znám
Co jsi tenkrát toužil říct
A jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc
Však nebyl nikdo kdo by naslouchal
Snad dnes tu s tebou stál
A svět tě tak trýznil
Tvou lásku splácel zlým
Jen černé vrány nad hlavou
Ctí tvou mysl bolavou
Svět nazval velkou vášeň šílenstvím
A já chci ti říct Vincente
Ze není nikde svět pro lásku
Tvou se kterou bdím
Stále stejnou tmou
Portrét v tichu muzejním
Něžná dlaň hold váženým
Všem očím které nesmí rozumět
Prohlíží si prázdnou zeď
A chlápka v cárech nejchudších
V tvých růžích trn snad ostřejší
Než kord co slouží srdci divným hrám
Já už dávno znám
Co jsi tenkrát toužil říct
A jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc
Však není nikdo kdo by naslouchal
Tak hledat musíš dál